Podle studie provedené týmem z Glasgow University vnímají západní Indoevropané a obyvatelé východní Asie jinak výrazy tváře související s našimi emocemi. Obyvatelé Dálného Východu se více soustředí na oči, takže výraz tváře, který my chápeme jako „strach“ vnímají spíše jako „údiv“ a „znechucení“ jako „hněv“. V této souvislosti nejsou bez zajímavosti rozdíly v používaných emotikonech (vlevo je standardní evropsko-americký tvar, vpravo východoasijský):

Naše tělo toho o nás může prozradit více, než si myslíme nebo než chceme. Gil Luria a Sara Rosenblum z izraelské Haifské univerzity při studii provedené na 34 dobrovolnících zjistili, že při psaní lživého textu tlačíme více na podložku a děláme delší tahy, jako bychom chtěli větším důrazem na písmo podpořit nepravdivý text.

2.11.2016: Civilizací málo dotčení obyvatelé Trobriandských ostrovů poblíž Nové Guineje interpretují výrazy tváře ještě poněkud jiným způsobem. Náš výraz strachu vnímají jako vztek nebo zuřivost. Zjistili to Carlos Crivelli a José-Miguel Fernández-Dols z Universidad Autónoma de Madrid s dalšími kolegy. Při svých experimentech se nespokojili s pouhým ukazováním obrázků obličejů s různými emocemi. Pokusným osobám předváděli kratinké kreslené příběhy podle nichž měli vybrat obrázek s emocí zapadající do příběhu. Obdobně v novozélandském tradičním tanci haka narazíme na výrazy tanečníků, které chápeme jako strach. Pro Maory znamená posměšnou zuřivost.